Moje první setkání s Amerikou – Ameriko jsem tu!

Amerika
Amerika

Musím říci, že vždy, když jsem poslouchala lidi, kteří za “velkou louží” byli, nebo koukala v televizi na dokumenty na téma Amerika, tak jsem si říkala, jaké to tam doopravdy může být… Kdykoli se někdo zmíní o Americe, vybaví se mi slogan “země neomezených možností”…ani netuším odkud se vlastně tento slogan vzal.

Nicméně jsem dostala možnost kousek této veliké země vidět. A to konkrétně její jihovýchodní část u Atlantiku a tou je stát Florida.

Zkusím se tedy zamyslet nad tím, jak bych dle osobních zkušeností mohla výše uvedený slogan specifikovat z mého pohledu během toho, co jsem měla možnost zažít při pobytu na Floridě. Po 13 hodinovém letu se tedy konečně objevila Florida. Ti z vás, kteří cestují do státu běžně, je imigrační kontrola běžnou rutinou, ovšem já, sečtělá pouze z internetu, kde se tedy objevují pouze superlativa, nebo děsivé negativa, jsem čekala, co tedy bude zde čekat na mne.

No…. a další skoro 4 hodiny jsem čekala, než na mne přijde řada.

Už první pohled imigračního pracovníka, byl takový, že jsem jen na prázdno polkla a snažila se vyladit svůj naučený “americký úsměv no.7”….koukal na mne zhora dolů…zdola nahoru….chvíli to trvalo jelikož mám skoro 180 cm…. no a pak se začal ptát… Co si budeme povídat, angličtinu, kterou nás učili na škole, většinou učitelé ruštiny. Jsem totiž ještě “starší ročník”, tak po revoluci moc kvalifikovaných angličtinářů nebylo… Rozumím anglicky a jsem ten typ, který se domluví jak se říká “nohama, rukama”, přesto mi moc dobře nebylo…ale nakonec…jupííííí, můžu vkročit na americké výsostné teritorium….

V této chvíli se mi ulevilo a řekla jsem si…tak Ameriko, tady jsem! Ne, že by tedy na mě čekala, i když přiznávám, že mám určité sklony k drobnému narcismu….ale člověk se najednou cítí víc “světový”.  Tak a vyrážím s očekáváním toho, jaké neomezené možnosti mi tedy ukáže. Prvním poznatkem je, že lidé jsou tady zcela stejní jako my…takže dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu, většinou…protože jsem se setkala i s názory, že je tady něco víc, než kde jinde…takže ve fyzické podobnosti lidí to nebude. Paráda….

Možná by bylo dobré poznamenat, že jsem dostala možnost Ameriku poznat díky, říkejme zde “průvodci” a tím lépe pozorovat okolí, bez strachu, že kdybych se někde ztratila, tak mě určitě bude hledat…. a to se vždy přece hodí….ne jen 10.000 km daleko od domova. Takže vybavena tím nejlepším, abych mohla krásy Ameriky zde na Floridě jsem byla a dobrodružství mohlo začít….

Přečtěte si užitečné tipy a rady ohledně řidičů na Floridě.

Po všech prvotních peripetiích, na imigračním, dále odbavením a konečnou cestou do místa, které se pro mě na pár týdnů stalo “útočištěm”, jsem konečně mohla vydechnout a posadit se. První zradou z mého pohledu byl pro mě časový posun. Hrdinsky jsem prohlašovala, že rozdíl 6 hodin nic není, můj milý průvodce se jen potutelně usmál a říká: “Jen počkej….” a víc nic…

V té chvíli jsem si v duchu řekla…”vůbec netušíš, já jsem holka odkojená dá se říci “Kolbenkou”, v rámci pracovních směn”, to přece dám v pohodě… Musím však podotknout, že zhruba 12 let nazpět. Ovšem v danou chvíli v mé odhodlanosti mu dokázat, že se mýlí, to vůbec nehrálo roli, že… Jenže, musím přiznat, že to bylo hodně náročné a tak první tři dny mě Amerika akorát rozsekala, aby mi ukázala, že má ty neomezené možnosti…. :o))))

1 Komentář
Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by se Vám líbit